Archeologický výzkum v roce 2005
I výzkumná sezona 2005 (Durdík – Hložek – Kašpar 2006 a; 2006 b; Durdík 2008 b), která byla realizována ve dnech 2.–16. 8., probíhala v souvislosti s památkovými úpravami.
Celkem byly v roce 2005 vyhloubeny 4 sondy. Dvě z nich (sonda 9 a 10) souvisely s již v dřívějších letech rozpracovanou situací v okolí prvé brány jádra. Zjišťovací výzkum prostoru zaniklé věžice na severozápadní straně hradního jádra (sonda 12) byl vyvolán jejím havarijním stavem a zjišťovací sondáž v rozměrné budově na jihovýchodní straně předhradí (sonda 11) potřebou ověřit terénní poměry v této části hradu v souvislosti s dalším provozem a prezentací.
Sonda 9 představovala dokončení řezu čelním příkopem jádra. Odkryla jeho skalnatý eskarpový svah a jeho styk s rovným dnem. Zkoumaná statigrafie byla organickým pokračováním poměrů zkoumaných v předcházejících sezonách sondami 7 a 1. Ani v sondě 9 se nepodařilo zachytit žádné pozůstatky kotvení konstrukcí mostu přes příkop. Z vrstev jeho výplně byly získány kvalitní vzorky hradního inventáře.
Sonda 10 ve své části A (a v podstatě i v z bezpečnostních důvodů nedobrané části B) ukázala, že skalní podloží za prvou branou jádra příliš nestoupalo a potvrdila tak představu, že před druhou branou, částečně zkoumanou v minulých sezonách sondou 5, musela existovat nástupní rampa. S její existencí, respektive stavbou, by mohly souviset v části A na skalním povrchu zjištěné stopy malty. Zmíněná rampa však nejspíše ležela mimo plochu sondy severozápadnějším směrem tak, aby její osa byla kolmá na čelo druhé brány. Hrubá destrukce s většími bloky zdiva, která v sondě tvořila většinou zkoumané statigrafie, nepochybně pochází z destruovaných částí velké věže, s níž je též nutno spojovat nalezené tesané prvky.
V případě sondy 11 bylo zjištěno, že dochované relikty severovýchodní části jihovýchodní budovy předhradí příslušejí jedinému stavebnímu řešení. Zmíněná část budovy byla podélným dvoutraktem, přičemž užší nádvorní místnost, snad chodbovitého charakteru, byla situována podstatně výše, zatímco místnost jihovýchodní, nepochybně v důsledku přirozené geomorfologické situace, měla podlahu situovánu podstatně níže. Ve vztahu k niveletě nádvoří tak měla charakter sklepa. Způsob jeho zastropení není prozatím možné stanovit. Specifická kamenná destrukce, která by indikovala zřícenou klenbu, nebyla nalezena. Tato skutečnost však může být způsobena důsledným rozebíráním zástavby předhradí na stavební materiál v novověku. Enormně malá kubatura destrukce zřícených nadzemních konstrukcí charakterizuje plochu předhradí a druhého příkopu obecně. Pro existenci dřevěného stropu však spolehlivější doklady také prozatím chybí. Mezitraktová zeď budovy, v níž by pak mohly být založeny kapsy stropních trámů, případně náběh klenby, je, až na pouze místy dochovanou základovou řádku, zcela rozebrána. Pro možnou existenci dřevohlinitých (snad hrázděných) konstrukcí na úrovni prvního patra by mohla hovořit vrstva jílu zachycená na vnitřní i vnější straně nádvorní zdi budovy.
Ze sondy byla získána nevelká kolekce keramiky a železných artefaktů. Kromě jednoho zlomku podkovy můžeme ostatní kovové nálezy zařadit do skupiny stavebních želez. Z funkčního hlediska se jedná, minimálně v prostoru sondy, o dvojtraktový, částečně podsklepený, spíše polyfunkční hospodářský objekt s významnou skladovací funkcí. Na základě kolekce keramiky získané sondáží je možné vznik budovy a stejně tak i starší fázi obvodové hradby předhradí datovat do první poloviny 14. století.
Rozsahem prozatím nevelká, doposud první sondáž v prostoru předhradí hradu Zlenice prokázala založení areálu předhradí již v době vzniku hradu. Otázky další uvažované zástavby a vybavení předhradí jsou v možnostech dalšího archeologického výzkumu.
Značná překvapení přinesla zjištění v sondě 12. Nebyla zde očekávána zjištěná bohatá a početné kvalitní nálezy obsahující stratigrafie. Všechny zkoumané vrstvy vznikly až po stavbě zdi s věžicí a mají buď charakter svahoviny, respektive otevřeného povrchu svahu, nebo destrukcí či vrstev vyplaveného materiálu. V této souvislosti je zajímavým zjištěním velký obsah jílovité a písčité složky v podstatné části vrstev, který by mohl být stopou zaniklých dřevěných konstrukcí.
Větší počet otázek otevírají početné změny sklonů vrstev a zejména existence vrstev v podstatě rovných tam, kde by teoreticky měl být spíše příkrý svah. Směr úvah k vysvětlení těchto skutečností je v podstatě dvojí. Prvý pracuje s nepochybně spíše dramatickým přirozeným povrchem skalního podloží, který je již jen v plochou malém rozsahu sondy nesporný, jehož vystupující části mohly působit jako opora pro vznik zjištěného reliéfu. Druhý směr úvah předpokládá umělou bariéru, kterou by analogicky k protilehlé straně areálu musela být parkánová hradba. Po celé délce severozápadní strany hradního areálu se však nedochovaly ani žádné pozůstatky, ani stopy takovéto konstrukce. Silný přirozený sklon svahu se však zdá činit existenci takovéto konstrukce velmi nepravděpodobnou.
Zjištěný tvar věžice je v kontextu české hradní architektury značně neobvyklý. Její poloha spíše ukazuje, že důvod jejího vzniku nejspíše nebyl primárně obranný, neboť je situována na nejhůře přístupné straně hradního jádra nad nejprudším svahem. Musela tedy být buď méně pravděpodobně podnoží pod nějakou neznámou nástavbu, nebo spíše statickým zpevněním obvodové zdi hradu v základově komplikovaných poměrech, tedy v podstatě velmi neobvykle řešeným opěrákem nejspíše v místě nějaké poruchy či jiného problému v skalním podloží. Směr úvah tímto směrem silně podporuje fakt, že navazující obvodová zeď je nejsilnějším doposud na hradě známým zdivem a byla (včetně věžice) hojně a hustě proložena mohutnými trámy kleštin.