Historie hradu Zlenic dle pramenů
Poprvé se Zlenice, jako místní název, objevují v psané historii roku 1318. V zemských deskách se zachoval záznam o půhonu Ctibora z Kožlí. Žaluje ho, pro škody jím způsobené v osadě Kouty (dnes část Poříčí nad Sázavou), Oldřich ze Zlenic (Ulricus de Zlenicz) /1/. Bohužel o Oldřichovi je to zpráva jediná. O jeho dalších osudech a původu tak není známo nic dalšího.Donedávna také nebylo zcela jasné, zda se informace vztahuje k dnes známému hradu nebo jen ke vsi nebo dvorci - předpokládanému, ovšem historicky nedoloženému, původnímu sídlu stavitele hradu. Kým, kdy přesně a proč byl hrad založen nevíme. Výsledky dlouholetého archeologického výzkumu - probíhá pod dohledem odborníků z ZČU Plzeň, ARU a Archia Praha, od roku 1999 do současnosti - napovídají, že hrad mohl vzniknout, ve své nejstarší podobě, někdy v druhé polovině 13. století. Můžeme pokládat za ověřené, že Oldřich již sídlil na existujícím hradu /2/.
Dalším doloženým majitelem je Jan ze Zlenic. V roce 1351 zasedal na zemském soudě /3/. Druhý známý držitel Zlenic byl, jak dokazuje dokument ze 7.7.1361, v němž vyšehradská kapitula prodává dům na Starém Městě Janovi ze Šternberka řečenému ze Zlenic (Joanni de Sternberk dicto de Zlenicz) /4/, členem významného posázavského rodu, zřejmě syn Zdeslava III. ze Šternberka /5/. Nicméně přesně jeho předky a pozici v značně rozvětveném šternberském rodokmenu určit nedokážeme.
V již zmíněném roce 1351 (30. června) přiznává Jan (Johannes de Zlenic) svůj dluh bratrům Štěpánovi a Ješkovi (Janovi) z Tetína, synům Štěpána staršího z Tetína, nevlastního bratra nemanželského syna Václava II., olomouckého biskupa Jana Volka /6/. Dlužník ručí hradem - první písemná zmínka o hradě - s celým příslušenstvím (vesnicemi a pozemky, které k hradu patřily) /7/. Jan ze Zlenic svým věřitelům patrně zaplatil včas podle dohody a o hrad nepřišel. Naznačuje to zápis z července 1359, kdy podává, jako Ješek ze Šternberka, společně s Ondřejem nejstarším z Dubé, faráře na Hradišti (Lštění) /8/. Zlenický predikát navíc užívá ještě roku 1365 /9/.
Je zajímavé, že jsou Zlenice v zápisu uznání dluhu uvedeny jako Janovo dědictví. Pokud by dědil po otci, nabízí se možnost, že minimálně jednu předchozí generaci již Zlenice vlastnili Šternberkové.
Do roku 1377 jsou další osudy Zlenic nejasné. Setkáme se s údajem , že se hrad dostal koupí nebo děděním do majetku pánů z Dubé /10/, panskému rodu sídlícímu na nedalekém hradu Dubá (dnes Stará Dubá). Po smrti jeho tehdejšího majitele, Ondřeje nejstaršího z Dubé, někdy před rokem 1361, při dělení majetku mezi jeho syny, měl hrad Zlenice získat syn Ondřej. Tuto informaci můžeme odmítnout. V odborné literatuře se objevuje až na konci 19. století a v dobových pramenech žádný záznam, který by toto rozdělení potvrzoval, nenajdeme. Zlenice navíc v tomto období patřily Šternberkům.
Můžeme prozatím pracovat s hypotézou, že se Zlenice staly již dříve, neznámým způsobem, královským majetkem a do vlastnictví pánů z Dubé se tak dostávají až na jaře uvedeného roku 1377, kdy je Karel IV., společně s městečkem pod nimi, blízkým hradem Ježovem a několika vesnicemi a dvory na druhém břehu Sázavy, dává Ondřeji staršímu z Dubé v manství a pod léno /11/.
Ondřej starší z Dubé byl významnou postavou dění své doby. Do roku 1394 působil ve funkci nejvyššího sudího Království Českého a je autorem právnického spisu Práva zemská česká. Jako mistr královské komory doprovázel císaře Karla IV. v letech 1368-69 na jeho cestě do Říma. Od ledna 1405 byl králem Václavem IV. pověřen úřadem popravce kouřimského kraje a přes svůj pokročilý věk se i nadále účastnil soudních a politických jednání v království. V období mezi červencem 1412 a březnem 1413 na Zlenicích umírá, zřejmě více něž devadesátiletý (narození se pouze odhaduje okolo roku 1320) /12/. Pohřben byl v nedalekých Hrusicích v kostele Sv. Václava. V zazdívce náhodně objeveného původního románského portálu kostela, byly v roce 1853 nalezeny také fragmenty náhrobku pana Ondřeje z Dubé /13/.
Pan Ondřej většinu života užíval pouze predikát z Dubé. Až od roku 1394 je uváděn v několika dokumentech jako z Dubé odjinud ze Zlenic, z Dubé sezením na Zlenicích, případně jen ze Zlenic /14/. To by napovídalo tomu, že na svůj hrad trvale přesídlil až v časech nepokojů v království a dvojího zajetí krále Václava IV., kdy se vzdal nebo byl zbaven úřadu nejvyššího sudího.
V období, kdy Ondřej hrad vlastnil, je také možné na Zlenicích předpokládat také jistou stavební aktivitu, ačkoli neznáme její rozsah. Jako vysoce postavený zámožný šlechtic a královský úředník nepochybně potřeboval důstojné a reprezentativní sídlo, jímž hrad ve svých ranných fázích spíše nebyl.
Ondřej umírá bez potomků a zlenické panství jako královské léno získává Půta III. zČastolovic /15/. Anna, vdova po panu Ondřejovi, se musí následně (v březnu 1413), nakonec s úspěchem, soudně domáhat svého věna /16/.
Půta III. z Častolovic (zmiňován od 1408, umírá 1435), pozdější katolický vojevůdce a diplomat císaře Zikmunda /17/, Zlenice nedržel dlouho. Již 12. září 1415 "dědiny své manské" (hrad Zlenice, polovinu Lštění, podací právo na Hradišti, Lensedly, Hrusice s právem podacím, Mirošovice, Hlásku - dnes zaniklou, jednoho mana v Udašíně - dnes zaniklý Aldašín, Bohumil, Cukmantl - zaniklý, v Ondřejově jednoho zahradníka a právo podací, Šešim - dnes Všešímy, Chlum a Lomnici) prodává Kunšovi z Konojed za 3050 kop pražských grošů /18/.
Jistou část zlenického zboží držel též Boček starší z Kunštátu a Poděbrad (doložen od 1375, umírá 1417), nejvyšší písař království a dědeček krále Jiřího z Poděbrad /19/. Dozvídáme se to ze zápisu v deskách dvorských z června 1416. Boček v něm přepouští Půtovi svá práva na zlenický hrad. Překvapivě bezmála rok po prodeji /20/.
Kuneš (doložen 1408-1423) byl příslušníkem šlechtického rodu z Litoměřicka /21/. V listopadu 1417 prodává, zapsaný jako Kuneš z Konojed a Zlenic, celé vsi Cukmantl čili Lhotu, Bohumil, Udašín (Aldašín) a les Běluhov, Janovi z Kostelce za 600 kop /22/. Od roku 1417 je jeho společníkem bratr Petr z Konojed.
Po Kunšově smrti se o pozůstalost dělí jeho synové Jan starší, Jan mladší a Markvart/23/, kteří jsou zmiňování mezi lety 1428 a 1444 ze Zlenic nebo sezením na Zlenicích, na různých listinách jako svědci prodeje, účastníci sněmu nebo patroni kostela /24/.
Po smrti bratrů hrad přechází roku 1444 na jejich sestru Alžbětu. Uvedená jako Běta zKonojed a Zlenic ještě téhož roku v listopadu zapisuje "zboží svá manská, ale ovšem dědičná, na ni připadlá po otci a bratřích" (hrad Zlenice, vsi Mirošovice, Hrusice, Všešimy, Lomnici, Chlum, Senohraby, polovinu Lštění s přívozem, Lensedly , Javorník, Doubravici a Bohumil) Zdeňkovi II. Kostkovi z Postupic, jemuž je dlužná 1600 kop /25/. Nedlouho poté, v lednu 1445, stejné zboží Běta zapisuje Kunšovi řečenému Rozkoš z Dubé a Kostelce za 1200 kop pražských grošů /26/.
Zlenice tak mají dva majitele. Spornou věc rozhodl v listopadu 1445 Zdeněk ze Šternberka a Konopiště ve prospěch pana Kostky z Postupic s tím, že se Kuneš má vzdát všech práv na Zlenice /27/. Ačkoli spor nebyl ještě dořešen, protože Kuneš Rozkoš se splněním nařízení otálel až do července 1446 /28/, je Kostka z Postupic, při koupi vsí Cukmantlu, Bohumile a Aldašína, již v lednu 1446, uveden v zápisu jako držitel hradu Zlenic (Zdenkoni dicto Kostka, possessori castri Zlenic) /29/.
Zdeněk II. Kostka z Postupic (zmiňovaný od 1427) ještě před rokem 1448 umírá /30/. Rodinný majetek dědí jeho jediný syn Mikuláš (Mikeš) Kostka z Postupic. Než se stal zletilým, byl zastupován, jako poručníkem, bratrancem Zdeňkem III. Kostkou z Postupic. V únoru 1453 je zmíněn jako Zdeněk z Postupic sezením na Zlenicích /31/. Zdeňkovi se podařilo vyprosit na králi (Ladislav Pohrobek) odúmrtě (pozůstalosti) na zlenickém zboží po bratrech Janovi a Markvartovi z Konojed /32/. V roce 1454 Mikuláš dosahuje zletilosti a téhož roku v srpnu Zdeněk (III.) Kostka z Postupic postupuje bratranci Mikšovi z Postupic zlenické statky, které spravoval - hrad Zlenice, celé vsi Hrušice (dnes Hrusice) s právem podacím, Senohraby, Šešim (Všešimy), Chlum, Mirošovice s třemi mlýny, Zleusedly (Lensedly), Bohumil, Doubravice, Lomnici, v Javornici dvůr a plat, v Ondřejově dva úročníky a právo podací, v Údašíně (Aldašín) jednoho mana a právo podací, polovinu Lštění s přívozem a právem podacím. Cena majetku je odhadnuta na 2000 kop grošů /33/.
Od Mikuláše, již plnoprávného majitele, kupují v roce 1456 Zlenice s dvorem pod hradem s vesnicemi, mlýny na Sázavě a potocích, za 2000 kop bratři Burian, Zdeňek a MikulášTrčkové z Lípy/34/.
O dva roky později (1458) dochází k neobvyklému obchodu mezi bratry z Lípy a Zdeňkem III. z Postupic. Hrad mu prodávají hluboko pod cenou za pouhých 50 kop. Král Jiří z Poděbrad později, roku 1461, přikazuje prodej zrušit a vymazat z desk /35/.
Na druhý pokus, v říjnu 1463, získal pan Zdeněk hrad Zlenice a vše co k němu patřilo za 3000 kop českých grošů /36/.
Zdeněk III. Kostka z Postupic (narozen okolo 1425) zastával za svého života řadu významných státních úřadů a v jeho držení se nacházela rozsáhlá území. Byl hejtmanem Litomyšle (1449-68) a chrudimského Landfrýdu (1449-52), nejvyšší mincmistr Království Českého (od 1462), nejvyšší pražský purkrabí (od 1467). Vlastnil mimo jiné Litomyšl, panství hrádecké se Starou Dubou (od 1449, po smrti bratra Bohuše), Moravskou Třebovou a Bouzov (od 1464) . V roce 1461 byl celý rod Kostků povýšen do panského stavu.
V letech 1467-68 řídí obléhání Konopiště. Umírá na následky zranění jako velitel královského vojska 1.10.1468 v Zábřehu na Moravě /37/.
Hrad Zlenice, v držení Zdeňka III. z Postupic, po necelých dvěstě letech existence zaniká. Jak vyplývá z žádosti pana Zdeňka o převedení manského závazku na jeho myšlínské panství v roce 1465, byl hrad již pobořen a opuštěn /38/.
Je možné se setkat, mezi jinými, s dvěma hlavními teoriemi o zániku hradu. První považuje za jeho původce Zdeňka Konopištského ze Šternberka /39/ a druhá královské vojsko /40/. Obě v souvislosti s nepokoji v království za válek krále Jiřího s opozicí. V historických záznamech budeme jejich potvrzení hledat marně. Přesné informace bohužel prozatím chybí.
Násilný zánik hradu, ale opravdu proběhl. Jak prokázal archeologický průzkum sond v prostoru brány předhradí /41/ a východního nároží věžového paláce /42/, Zlenice byly dobývány a záměrně zničeny. Navíc na ploše ostrohu severovýchodně nad hradem lze nalézt skromné zbytky obléhacího tábora. Kdy byl hrad dobýván, kdo akci provedl a z jakého důvodu zůstává nadále otázkou.
Jiří Zeman 2020 © sdružení Zlenice
Poznámky
1. Pozůstatky Desk zemských I, str. 49
2. Durdík T., Kašpar V. - Předstihový záchranný arch. výzkum na hradě Zlenicích v roce 2001
Kašpar V. - Předstihový záchranný arch. výzkum na hradě Zlenicích v roce 2014 (rozpracováno)
3. Archiv Český II, str. 338, 339
4. Regesta Bohemiae et Moraviae VII, č.950, str. 568-569
5. Koula V., 2011 - Páni ze Šternberka. Od Divišovců ke Karlu IV.
6.Starý M., 1999 - Zemský písař Štěpán z Tetína, jeho původ a potomstvo
7. Codex juris Bohemici II, str. 304,305
8. Libri confirmationum I/1, str. 96
9. Archiv Český II, str. 340
10. Jireček J., 1875 - Rukověť I, str. 175 / Sedláček A. - Hrady, zámky a tvrze české XV., str. 52
11. Sedláček A., 1915 - Zbytky register královských č.58 / Historický archiv sv. 48, str. 191, 1930
12. Čáda F., 1930 - Ondřeje z Dubé Práva zemská česká, str. 3-23
13. Brousil R., 1936 - Ondřejov v Posázaví, str. 20
14. Libri confirmationum V, str. 199 / LC VI, str. 279 / AČ VII, str.609 / LC VI, str. 269 / LC VI, str. 142 /
Pozůstatky Desk zemských II, str. 97
15. Sedláček A. - Hrady, zámky a tvrze české XV., str. 53
16. Pozůstatky Desk zemských II, str. 97
17. Šandera M, 2005. - Zikmundovi věrní na českém severovýchodě
18. Archiv český III, str. 487
19. Plaček M., Futák P., 2006 - Páni z Kunštátu
20. Archiv český III, str. 489
21. Sedláček A. - Hrady, zámky a tvrze české XIV., str. 287
22. Archiv český III, str. 490
23. Sedláček A. - Hrady, zámky a tvrze české XV., str. 53
24. AČ I, str. 155 / AČ III, str. 509 / LC VIII-X, str. 237 / Pozůstatky DZ II, str. 153 / AČ III, str. 530
25. Archiv český III, str. 529-530
26. Archiv český III, str. 530
27. Archiv český III, str. 533
28. Desky dvorské 25, f., str. 214
29. Archiv český III, str. 533, 534
30. Sedláček A. - Hrady, zámky a tvrze české XV., str. 53
31. Archiv český III, str. 552
32. Archiv český III, str. 553
33. Archiv český XXXVII/III, str. 1738
34. Desky dvorské 61, str. 421
35. Desky dvorské 61, str. 430
36. Desky dvorské 61, str. 474
37. Lechmannová M., 2011 - Společenský a politický vzestup Kostků z Postupic
38. Desky dvorské 61, str. 475
39. Vlasák A.N.,1859 - Hrádek nad Sázavou a celé jeho okolí, Památky archeologické 3, str. 260
40. Durdík T., 2011 - Obležení hradu Zlenice, Non sensistis gladios, str. 566
41. Durdík T., Kašpar V., Hložek J., 2007- Předstihový záchranný archeologický výzkum brány předhradí
hradu Zlenic v roce 2006
42. Kašpar V., 2015 - Nálezová zpráva o provedení záchranného archeologického průzkumu v roce 2012